Stejně jako minulý rok nesmím opomenout shrnutí celé motokrosové sezóny, popřát veselé Vánoce a šťastný Nový rok, a ještě ke všemu shrnout rok předchozí.

Nechci se tady nějak moc rozepisovat, proto se pokusím vše shrnout a zmínit jen ty nejpodstatnější věci.

Rok 2009 byl pro mě z velké části rokem dobrým, plným zkušeností k nezaplacení. Nejenom sama jsem mohla na sobě pozorovat, jak se měním a mění se také všechno kolem mě. Hodně jsem cestovala, projela jsem velkou část Evropy, hlavně té jihovýchodní a také západní. Podívala jsem se na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, poznala jsem strašně moc lidí, které už možná nikdy neuvidím, zdokonalila se v angličtině, nafotila (troufám si říct) okolo padesáti tisíc fotek, z toho asi 30 000 z motokrosových závodů, zavítala jsem a fotila celkem na 30ti závodech (nepočítám k tomu různé tréninky a ostatní věci), úspěšně absolvovala University of Cambridge ESOL Examinations (angličtina), vybrali mě mezi třiceti lidmi, kteří mají možnost studovat na vysoké škole Ekonomickou žurnalistiku, co se týká mé fotografické činnosti, troufám si říci, že jsem se posunula zase úplně někde jinde, dopředu, k lepšímu. Technika tento rok pokulhávala, už jen proto, že se mi na začátku sezóny, hned při prvním závodě, pokazila zrcadlovka, ale také proto, že postupem času mi začal blbnout i můj starý dobrý objektiv – ovšem, nebylo se čemu divit, po tom, co si za ty tři roky zažili na závodech. Písečné bouře, tuny bahna, neskutečné horko, mráz, zima, bouře a lijáky… to vše tomu dopomohlo. Nikdy nezapomenu na hodiny strávené na cestách, na závodech, na zážitky k nezaplacení s lidmi, které mám ráda. Na chvíle, kdy jsem se mohla smát a užívat si toho, co mě baví, ale také na chvíle, kdy se mi strachem třepaly ruce, pět posledních sekund před startem, ten známý hřmot všech motorů; chvíle, kdy jsem byla nucena vidět věci, které jsem nikdy vidět nechtěla. Uvědomila si, jaká je tenká hranice mezi životem a smrtí, zakusila si ten pocit, když před Vámi leží Váš bratr v bezvědomí a vy nevíte, jestli vůbec ještě dýchá. I taková pro mě byla sezóna 2009.

Především bych chtěla poděkovat své rodině, která mě ve všem podporuje, svým přátelům za to, že to se mnou tento rok vydrželi, jmenovitě také Aleši Drlíkovi za všechno, co pro mě udělal, Honzovi V. za to, že se mnou vůbec vydrží na bytě (máš to se mnou těžké, já vím, ale stejně se všemu nakonec zasmějem), Kristýnce, která je mi tento rok velkou oporou a se kterou sdílím spoustu věcí (jsem ráda, že tě znám), Gabči K. za strávené volné hodiny mezi přestávkami na škole a rozčilováním se nad pitomým systémem odpadávání hodin, Bastymu za jedno skvělé letní odpoledne, kdy nám ukázal krásy Jet ski (musíme určitě zopakovat) a bráchovi za to, že se ze mě už tolikrát nezbláznil (to byly nervy)!

Mělo to být jenom na pár vět, trošku mi ujela ruka. Každopádně těď už rychle k přání:

Chtěla bych všem popřát příjemné prožití Vánočních svátků, hodně štěstí, lásky, ale hlavně zdraví! Také bych chtěla popřát všechno nejlepší do Nového Roku!

Mějte se krásně a užívejte svátků!