Dlouho očekávaná premiéra dokumentu o nejúspěšnějším českém FMX jezdci Liboru Podmolovi vypukla 10. května v kině ve Valašském Meziříčí za doprovodu celého „TWBB“ teamu. Promítání v kině předcházela odpolední freestyle show na náměstí, kde rideři Česák, Záruba, Podmol, Kuchta, Bílek, Máca a Fusek předvedli své umění divákům. Po povedené show se všichni přesunuli do nedalekého kina, kde propuklo první promítání, na které jsme zavítali díky Honzovi Kulajtovi z Bonveru i my s přítelkyní Lenkou, která se snažila vše dokumentovat svým fotoaparátem.
Libor s kameramanem Martinem Přívratským odvedli úžasnou práci a můžu říct, že kdo máte k motorkám trochu blíž, určitě jděte do vašeho nejbližšího kina shlédnout tuto trnitou cestu za titulem mistra světa ve freestyle motokrosu. Budete nadšení! Ve filmu se střídali úsměvné části i s těmi smutnějšími, bolestivějšími a nakonec i obrovský pocit štěstí Libora ze získaného titulu. Bylo skvělé dívat se na plátně na někoho, koho znáte, a víte, že jeho život není úplně růžový a vše si opravdu vydřel.
Společnost Bonver Group a Honza Kulajta si zaslouží určitě obrovský dík za zrealizování celé akce a podání pomocné ruky v propagaci celého projektu. Celému teamu „TWBB“ přeji v kinech hodně štěstí, ať mají co největší návštěvnost, protože tento příběh si to zajisté zaslouží!
S pozdravem Jirka Bittner
Fotoreport:
Tak jsme se po dlouhé době v sobotu vydali s přítelkyní a jejím fotoaparátem za kulturou do Brna, kde se pořádal další ročník Brněnského FMX pod záštitou Agentury Forsage. Díky portálu Gtmotocross.cz jsme získali novinářskou akreditaci, a tak jsme měli příjemný výhled na plochu s překážkami přímo z prvního patra.
Všechny ridery, soutěžící před očima četného osazenstva, jsme měli jako na dlani. Celá show vypukla kolem 19h a to představením juniorského teamu Jirky Jankovského. Tam jsme se dozvěděli, že kluci chtějí jet „do pětky“ na Mistrovství Světa a mě tak nezbývá, než jim popřát mnoho štěstí.
Po skončení představování a krátkých rozhovorů s mladými závodníky F. Podmolem, M. Krčem a J. Vondráškem již začala show, kvůli níž tam všichni návštěvníci byli a na plac začínali pomalu najíždět fmx jezdci na skútrech a silničních motorkách v doprovodu mladých slečen, nesoucích na sobě dresy jednotlivých jezdců.
Tentokrát se nám představili Matěj Česák, Ondra Záruba, Martin Schenk (Rakousko), Leonardo Fini (Itálie), Kuchta, Libor Podmol, Zdenda Fusek, Tom Lysáček a Peter Hujber (Maďar), který si však při odpoledních trénincích přivodil zranění, a tak večer nevystupoval.
Po představení jezdců na trať vyrazili první bojovníci a čekala je disciplína „Best Run“, neboli nejlepší jízda. Zde vyhrál celkem jednoznačně Libor Podmol, avšak musím říct, že jízda Zdenka Fuska byla čistá, zkrátka perfektní! Zdendo, začni flipovat a je to tam! :) Taky nesmím zapomenout na Kuchtu, který se po několika posledních smolných letech, kdy dost marodil, vrátil opravdu ve velkém stylu a lítal skvěle!
Jakmile skončily tyto jízdy, následovaly nějaké divácké soutěže a po nich do arény vlítli opět rideři na mou oblíbenou disciplínu – „Best Whip“. Kuchta to pokládal jako za mlada a byla radost se dívat na jeho burácející, bokem letící Kawu 450! V této disciplíně mě opět velmi mile překvapil Fusek, který na svých whipech hodně zapracoval a až na pár křivých dopadů to byla taky super podívaná!
Co se týká další disciplíny – „Best Trick“, bylo vidět, že kluci byli trochu opatrnější a nechtěli vyloženě riskovat. Toto se netýkalo Tomáše Lysáčka, který tam vyslal masivní Cordova Flip, škrtnul si předním kolem o hranu, a tak tak to ustál. Ale odvahu ten kluk má neuvěřitelnou, to se mu musí nechat!!! Za svůj výkon si zasloužil 88 bodů a skončil na druhém místě za Mistrem Světa Liborem Podmolem. Ten za svůj perfektní, čistý trik dostal 99 bodů (100 bylo maximum) a tak opět zvítězil dost jednoznačně.
Poslední show tohoto večera již nebyla hodnocena porotci, avšak lidmi a jejich hlasivkami. Jezdci vyrazili na trať ve dvojicích a davy rozhodly, kdo z nich půjde dál. Ve finále se utkal Podmol s mladým Matějem Česákem, který se lidem tak líbil, že ho zvolili jako vítěze.
Řekl bych, že to byla celkem vydařená akce, i když byla první v letošním roce a všichni snad kromě Mouky seděli na motorce teprve párkrát. Každopádně je dobře, že se nikdo v průběhu show nezranil, diváci se bavili, závodníci taky, a tak se můžeme těšit na léto, kdy takových akcí bude více!
GALERII můžete shlédnout TADY!
Jirka Bittner #25
]]>
V neděli, 14.8., jsme si udělali výlet na další ze závodů Mistrovství Moravy, který se tentokrát jel v Trnávce. Počasí nám vyšlo parádně, celé odpoledne svítilo sluníčko a byl pořádný pařák. Každopádně více se dočtete na Gtmotocross v článku od Zbyňka Sedláře, pod nímž najdete i mojí kompletní galerii. Tady.
]]>
V sobotu jsme se v mojí rodné vesničce Zašové vydali na Cross Country dvojic. Vše se konalo na motokrosovém závodišti v Zašovské skále, proslulém jako jedna z mála přírodních tratí a také svým obrovským výjezdem do kopce, tzv. „stupákem“. Venku svítilo sluníčko, foukal příjemný větřík a až na to, že dopoledne na chvíli sprchlo, bylo téměř ideální počasí.
Během dopolední kvalifikace se rozdělily třídy na A – rychlejší a B – pomalejší jezdce. Veteráni a třída B měli start ve 12 hodin a my jsme dorazili až na start pro nás zajímavější třídy A, kde jsme mohli vidět jezdce jako je Josef Kulhavý, Milan Baroš a Roman Michalík.
Holeshot cenou byl karton piv, který si ve třídě B vyjel veterán Robert Kopeček a ve třídě A Josef Kulhavý. Podívaná byla skvělá, seděli jsme na louce a koukali na jezdce, kteří se míhali kolem nás. Já mezitím občas odskakovala s foťákem v ruce něco málo nafotit.
Na prvním místě se ve třídě A umístila dvojice Josef Kulhavý – Ondřej Liška, jako druzí Michal Hřiva – Mirek Šimčík a třetí Kotrla – Hájek a za nimi Michalík – Baroš.
A jak to vlastně v Zašové vypadalo? Na vše se můžete podívat v galerii na rajčeti tady!
Zítra, nejpozději pozítří se můžete těšit na fotoreport z Mistrovství Moravy v Trnávce.
Mějte se krásně!
MX GP LOKET 2011
Tak… největší událost letošní motokrosové sezony v České Republice je za námi. A to Mistrovství Světa tříd MX1 a MX2 v Lokti Nad Ohří. Z mé rodné Olomouce je to kus cesty, proto jsem se s přítelkyní a pár přáteli vydal na cestu již v pátek po obědě, ať od sobotního rána mohu sledovat počínání těch nejlepších jezdců na světě. V roce 2008 jsem se sám tohoto závodu na divokou kartu zúčastnil, a tak jsem věděl, na co se jako diváci můžeme těšit. Ve všech třídách jsme měli letos české zástupce, a to ve třídě MX1 pro někoho překvapivě Patrika Lišku, v MX2 stálého závodníka seriálu GP Petra Smitku jedoucího na tovární TM 250, a ve vloženém závodě evropského šampionátu EMX 125 startovalo hned několik českých nadějí – Filip Podmol, Vašek Kovář, Matěj Hejhal,všichni tři startující za OSIČKA MX TEAM pod vedením Jirky Jankovského, Martin Krč a jediný nekvalifikovaný Dominik Procházka.
Po ranní sobotní procházce po depu, kde jsme mohli vidět nachystané motocykly fabrických teamů, jsem se na závody těšil ještě více, protože zázemí všech jezdců je famózní a nemohl jsem se dočkat, až všechny uvidím v akci! Monster energy všude, kam se podíváš. Trošku na mě foukla vlna pocitu, že do evropy se dostává taky něco z té vysněné Ameriky, což je velice příjemné a team CLS-Monster Energy kawasaki to jen potvrzoval. Nádherné a nablýskané Kawasaki naladěné od Pro Circuit, oblečení Thor s reklamami Pro Circuit a Monster vypadají prostě skvěle. Samozřejmě nemohlo chybět ani několik spoře oděných „pit babes“ v kožených oblecích s velkými drápy „M“ na nadutém hrudníku, a tak hlavně mužské publikum mělo na co koukat. Nyní k vlastním závodům:
Takže nejdříve naše naděje ve třídě EMX125. Největší ambice měl mladík Vašek Kovář, který v sobotním měřeném tréninku obsadil krásné 12. místo! V závodech se klukům bohužel až tak nedařilo, avšak zkušenosti se nějak sbírat musí, a proto si myslím, že ostudu rozhodně neudělali, ba naopak, bylo pár velice světlých okamžiků. V první jízdě měl Hejhal ošklivý pád na technické pasáži s dvojskoky, avšak vše se obešlo bez zranění a Matěj potlučený nastoupil i do nedělní jízdy druhé. Nevím proč je tento systém zavedený, asi kvůli časovému haromongramu, ale „dvacky“ jely jednu finálovou jízdu v sobotu odpoledne a druhou měli naplánovanou na nedělní dopoledne… Nezdá se mi to jako šťastné řešení, nicméně tak to je, a všichni měli podmínky stejné. Sobotní odpoledne trochu zkomplikoval déšť, ale na Loketských serpentinách je velice zvláštní povrch, kterému déšť až tak neuškodí. Jinak počasí vyšlo na výbornou, až na pár přeháněk, které organizátorům ulehčily práci s kropením tratě.
MX2… Náš Petr Smítka si počínal statečně od ranních tréninků. V předkvalifikacím tréninku obsadil 23. Místo se ztrátou 4 vteřiny na prvního Herlingse. Sobotní odpoledne se kolem 16. Hodiny již proměnilo v závodiště a MX2ky se postavily na start kvalifikačního závodu vypsaného na 20min + 2 kola. Nádhernou čistou jízdou zvítězil Arnaud Tonus na Yamaze a Smiťour dojel po stíhací jízdě 19. V nedělním prvním závodě měl Petr smolný pád v jedné ze zatáček, a bohužel to odnesl jeho palec na ruce, který si vyvrátil. Proto odstoupil ze závodu a po domluvě s lékařem nenastoupil do závodu druhého. Při telefonátu mi prozradil, že má dlahu, a ve středu jde na kontrolu, tak doufám, že vše bude v pohodě a na dalším závodě se zase předvede v plné síle. Obě nedělní jízdy ovládl stylem start-cíl němec Ken Roczen startující za Red Bull Teka KTM Factory team, kterému byl schopen ve druhé jízdě pouze lehce stíhat druhý člen tohoto teamu, agresivně jedoucí Jeffrey Herlings. Ve druhém závodě jsme mohli být svědky krásné stíhací jízdy francouze Gautiera Paulina, který jel nekompromisně, a neuvěřitelně rychle. V cíli z toho bylo pro něj 5. Místo, což je skvělé.
Co se týče MX1, tak v této třídě to tak jednoznačné nebylo. V první jízdě zvítězil start- cíl Tonda Cairoli, opět na KTM, druhý můj oblíbenec Clement Desalle startující za Rockstar Energy Suzuki World team, a třetí Rui Goncalves na Hondě, který mě celý víkend svou jízdou mile překvapoval. Ve druhém finále předvedl úžasný výkon Tanel Leok jedoucí na TM! Po startu se dostal do vedení, nastolil vysoké tempo, udělal si mírný náskok, který si udržoval cca do poloviny závodu, kdy ho předjel pouze Desalle, a cíl spatřil jako druhý, což pro team TM je výborné! Třetí byl v cíli opět Goncalves a 4. Cairoli. Náš Patrik Liška skončil na 24. místě v jízdě první a 23 místě v jízdě druhé. Byl to slušný výsledek, a na to, že se do světa podíval poprvé, tak mezi takto ostřílenými borci bojoval statečně a nic si nenechal líbit. Druhá jízda byla akorát nešťastná pro jednoho závodníka na Aprilii, který měl ošklivý pád na stejném místě jako Hejhal. Zůstal nehybně ležet na zemi. Ihned byl převezen do nemocnice, avšak co se stalo, bohužel nevíme…
Takže Loket 2011 byl velice vydařený, organizátoři se předvedli v tom nejlepším světle, a doufám, že jim to vydrží i do dalších ročníků! Kdo se byl dívat, tak určitě byl okouzlen v sobotu v noci nádherným ohňostrojem. To byla opravdová pastva pro oči.
To je z mých poznatků o víkendových závodech asi vše. Jsem rád, že jsem se tam vydal, i když o berlích a s ortézou na noze, ale to mě alespoň donutilo sedět vedle trati na židli a pečlivě pozorovat výkony závodníků a přiučovat se novým věcem ve stylu jízdy a hledání stop.
S pozdravem Jirka Bittner #25
Celou fotogalerii, 824 fotek, naleznete na rajčeti tady!
A na to nejlepší můžete kouknout jako vždy níže…
První májový týden jsme se vydali na trénink do Třebíze. Bylo nádherně, sluníčko pálilo a v autě snad 40°C! Jakmile jsme dorazili na trať, nikdo tam ještě nebyl. Vše bylo krásně přichystáno, všude kolem se rozléhaly louky plné pampelišek a řepky, nakypřený povrch, občas zafoukalo… jak se fotky vydařily, se můžete podívat níže a nebo v kompletní galerii na rajčeti tady!
Po roce, na začátku května, jsme se opět sešli na prvním závodě Mezinárodního mistrovství ČR v motokrosu. Jako již tradičně se vše odehrálo na 1950 metrů dlouhé trati v Pacovském „propadu“, která se vyznačuje svojí rychlostí, přírodními skoky, hlinitým podkladem a přehledným zázemím pro diváky, kteří z jednoho místa mohou sledovat takřka celé závodiště.
Do Pacova jsme dorazili v sobotu odpoledne. Byly přibližně čtyři hodiny a v depu se nacházela již většina závodníků. Další dodávky příjížděly každou chvíli. Sluníčko opalovalo, bylo příjemně a občas zafoukal větřík. Člověk by si řekl, že je nejvhodnější čas pro relaxaci a také že byl, jenom já jsem nervila, s učebnicí francouzštiny v ruce a západem slunce na dosah.
S příchodem večera z vás všechno opadlo, v hlavním stanu se rozezněla country hudba, začalo se rozlívat Pacovské pivo a už bylo jen na vás, jestli se půjdete bavit nebo spát. Podle předpovědi počasí mělo být hezky a také, že opravdu bylo. Celé dopoledne bylo nádherně. Ihned z rána svítilo sluníčko, takže jsem tréninky a kvalifikace využila k nafocení většiny fotek. Trať byla dobře připravená, neprášilo se, jen odpoledne se na druhé závody musel nakropit úsek trati před startem.
Odpoledne sluníčko asi na dvě hodiny zalezlo a občas vykoukávalo. Mezitím se všude honily mraky a bylo černo, až to vypadalo, že snad bude pršet. Naštěstí jsem svoje gumáčky mohla nechat v autě, protože žádná přeháňka nepřišla a po zbytek dne bylo zase krásně. Nesmím zapomenout napsat, že v Pacově se mi vždycky fotilo skvěle. Je to jedná z mých nejoblíbenějších tratí co se focení týče a opět nezklamala – vydařily se parádní fotky!
Menším zklamáním byla pro spoustu lidí účast. Některé třídy nebyly ani z mála obsazené tak jako minulý rok, například MX2, kterých loni bylo snad kolem 80, pokud si dobře pamatuju. Letos se všechny třídy vlezly na startovací rošt až na třídu Open, která byla rozdělena na A a B a musela absolvovat kvalifikaci.
Co se týká MX2, sjeli se známi jezdci jako například Florent Richier, loňský mistr této třídy, Rakušan Christoph Heinz, Maďar Bence Szvoboda a z Čechů známé tváře: Marek Sukup, Josef Kulhavý, Milan Špičák a další. Celkově se v neděli umístil nejlíp, a to s přehledem, Florent Richier, jako druhý Marek Sukup a třetí Josef Kulhavý (přičemž v první jízdě dojel Pepa druhý a Marek třetí a ve druhé jízdě zase naopak).
Třídu Open zdobily známá jména a popravdě – na tuhle podívanou jsem se těšila celý rok nejvíc! Maďar Kornél Németh, z Čechů Martin Michek, Jiří Čepelák, Petr Bartoš, Martin Žerava a další. Vítězství si mezi sebou prohodili Martin Michek a Kornél Németh, kdy Kornél vyhrál první jízdu a Martin zase druhou. Jako třetí se celkově umístil Jiří Čepelák a ihned za ním Petr Bartoš, který měl zpočátku smůlu na pády.
Ve třídě Veterán nám v neděli asi nejvíce chybělo zvučné jméno Miroslava Kučírka, který se již rozhodl svojí úspěšnou motokrosovou kariéru ukončit. Vítězství se tedy chopil Jan Mrázek, který zvítězil v obou rozjížďkách, jako druhý se umístil Roman Heinrich a třetí Petr Dokoupil.
Celý motokrosový víkend nemůžu hodnotit jinak, než na jedničku. Vydařilo se jak počasí, atmosféra, přišla spousta diváků a prostě – bylo fajn!
Teď už jen doufat, že za měsíc v Petrovicích u Karviné bude stejně dobře. Nechejme se překvapit.
Mějte se krásně!
Odkaz na kompletní galerii na rajčeti!
]]>
Týden uběhl rychle a my se vydali na další ze závodů Mistrovství Moravy, který se stejně jako minulý rok konal v Mohelnických lomech, kterým pan komentátor, nevím proč, v neděli rád říkal Mohelnické „skalky“, dokud ho na to pořadatelé neupozornili.
Vyjeli jsme v podvečer, kolem páté hodiny. Bylo doslova vedro, sluníčko opalovalo a po větru nebylo ani stopy. Když jsme dorazili na místo, depo bylo téměř prázdné. Vyhradili jsme si plochu pro celý tým, zaparkovali a vybalili věci. Po vytvoření zázemí se už jen po zbytek večera sedělo, jedlo, pilo a povídalo.
Jakmile zapadlo slunce, začalo pronásledování krvechtivými komáry, kteří naštěstí během hodiny nebo dvou zmizeli, ovšem páru štípanců, které mě trápí ještě teď, jsem se nevyhla. Možná je vyhnala blížící se bouřka, vlhký vzduch a hřmění v dálce. Všude kolem nás se proháněly blesky, ale nezapršelo a nezapršelo! Trať by to potřebovala jako sůl a pěti minutový letní deštík (spíše jen pár kapek), jí rozhodně nepomohl.
Písek se vířil i v depu za koly projíždějících dodávek a nám bylo jasné, že pokud během noci nezaprší třeba jen hodinu nebo dvě, bude se další den strašně prášit. Přání se nám nevyplnilo. Jediné, co se naplnilo, byly moje obavy z prachu, protože se prášilo hned dopoledne, když jsem se chtěla vydat během prvních tréninků na trať něco nafotit. Především druhá polovina tratě byla zahalena do oblaku prachu, který ne a ne zmizet, protože ani nezafoukalo.
Počasí bylo ten den hlavním tématem. A jak to nakonec dopadlo? Řekla bych, že se stihly vystřídat snad všechny možné motokrosové podmínky. Prach, sucho, déšť, kroupy, bahno, kostičky a ideální povrch. Ano, srandu si nedělám, to všechno jsme v neděli opravdu zažili. Ráno v bundě a dlouhých ryflích, dopoledne v tílku a třičtvrtečních kalhotech, odpoledne v mikině a pak ještě na půl hodiny v bundě a potom opět tílko.
Co se týká samotných závodů, tak v momentě, kdy se před prvním závodem Openů asi na dvacet minut rozpršelo, padaly kroupy a z kopců tekly potoky vody, vypadalo to, že se žádné závody nepojedou. A také, že se na chvíli zrušily. Ovšem, pár jezdcům to nedalo (jmenovitě Marek Sukup, Jirka Bittner, Petr Stloukal a Matěj Lakomý) a rozhodli se na vlastní nebezpečí (přesněji za cenu sebe-zašpinění) zjistit, jestli je trať sjízdná. Byla. Klobouk dolů, kluci i přes nesouhlas některých jezdců udělali dobře, protože po zbytek dne bylo zase krásně, a když se bahno vyjezdilo, povrch byl přímo ideální!
Ve třídě Hobby v MX2 se v neděli nejvíce dařilo Petru Stupkovi, Dominiku Jaškovi a Kubovi Kulajtovi a v Openech Eriku Provazníkovi, Františku Kotáskovi a Jaromíru Valentovi. Smůlu měl ten den Vlastimil Grygařík, který si zlomil nohu.
V MX2 jsme mohli sledovat souboje mezi Jaroslavem Spáčilem, Michalem Mádrem, Dominikem Hrabským, Lukášem Komprdou a Jaroslavem Kochaníčkem. V první jízdě zvítězil Spáčil, který od začátku závodil několik kol s Mádrem, ovšem nepustil ho a po kolizi (myslím) s Hrabským se propadl až na sedmé místo. V druhé rozjížďce již Spáčil nedojel a na první místo se vyhoupl Kochaníček. Celkově se v MX2 nejlépe umístil Hrabský, Kochaníček a Komprda.
Ve třídě Open jsme v popředí mohli sledovat jezdce jako jsou např. Marek Sukup, Jiří Bittner, Petr Stloukal, David Kosmák a Jiří Mífek. Nejzajímavější byla rozhodně první jízda, která se jela v tom největším blátě, takže u jezdců, kteří se drželi vzadu, málem nebylo poznat, kdo je kdo. Celý první závod byl ve znamení napínavého souboje mezi Jiřím Bittnerem a Markem Sukupem, kdy se Jirka chvíli po startu dostal do vedení přes Honzu Tesaře (který získal holeshot, ovšem první ani druhou jízdu nedojel) a celou jízdu se snažil nepustit Marka Sukupa, který mu byl v patách, což se mu také podařilo.
Druhou jízdu měli kluci za ideálních podmínek. Nejlépe tentokrát zajel Marek Sukup, jako druhý Petr Stloukal a za ním Jiří Bittner, který si své místo uhlídal před Davidem Kosmákem. Celkově v Openech zvítězil Jiří Bittner, jako druhý Marek Sukup a třetí David Kosmák.
Ve Veteránech ve třídě A projel jako první cílem Roman Heinrich a to v obou rozjížďkách, takže se stal celkovým vítězem. Ve třídě B byl nejlepší Radek Capka a v C Josef Tichý.
Až na aprílové počasí bych celý den hodnotila na výbornou. Sice nám pršelo, ale o to to bylo zajímavější a čekala na nás napínavá podívaná. Za dva týdny se Mistrovství Moravy přesune na trať do Dlouhé Loučky.
Do té doby naviděnou!
Odkaz na kompletní galerii na rajčeti.
]]>
Ještě při sobotním večeru bylo depo poloprázdné, seděli jsme venku u karavanu, opékali kuřecí maso jak na brusinkách, tak s barbecue kořením a k tomu popíjeli jednu Plzničku, aby se nám lépe usínalo. Idylku nám kazilo jen pár stupňu nad nulou a promrzlé nohy. O to více bylo překvapující, že se další den vyšplhaly teploty skoro až na 20°C.
Bylo krásně. Od rána svítilo sluníčko a postupně se oteplovalo, takže jsem ze sebe v průběhu dopoledne sundala postupně bundu, pak mikinu a nakonec zůstala jen u rozepnutého svetříku s třičkem.
Bylo mi jasné, že odpoledne nebudu moci fotit bez toho, aniž bych nachytala do foťáku prach na rok dopředu, jak tomu v Přerově bývá zvykem (ano, právě v Přerově, přibližně rok nebo dva zpátky, mi klekl foťák), takže jsem se vydala fotit již během prvních tréninků.
Udělala jsem dobře. Většinu fotek jsem nacvakala během dopoledne a čas závodů jsem mohla využít jen k nafocení startů, sledování průběhu závodů a občasnému fandění. Sjela se spousta jezdců, přibližně kolem 180, což se podepsalo i na stavu tratě, která se klasicky rozbila (přesněji, byla rozbitá).
Dopolední tréninky se neobešly bez zásahu zdravotníků. Ve tříde Hobby měl jeden z jezdců ošklivý úraz, když se po jedné z lavic na začátku převalil i se svou motorkou až na autokrosovou část tratě. A výška to byla opravdu obrovská! Další úraz se stal Radku Macháčovi, který ve třídě MX2 ošklivě spadl, jak jsme však zjistili, nic vážného se mu nestalo.
Řekla bych, že za celý den v Přerově spadlo tolik lidí, jako ještě ne za celou dobu od začátku této sezóny. To se však dalo očekávat, trať to není jednoduchá a už vůbec ne bezpečná. Čemu jsem se divila bylo i to, že přišlo strašně málo diváků. Obvykle jich bývalo hodně, letos již řady prořídly.
Ve třídě MX2 celkově nejlépe zajel domácí jezdec Jaroslav Spáčil, který se musel vypořádat s druhým Jaroslavem Kochaníčkem a třetím Martinem Krčem. Největší smůlu měl asi Michal Mádr, který jednu z rozjížděk vedl, ovšem v jedné zatáčce udělal chybu a spadl.
Nejkrásnější podívaná byla tentokrát ve třídě Open, kde mezi sebou bojovali Jan Tesař, Marek Sukup, Jan Brabec, Jiří Bittner, Petr Stloukal a Vít Stránský. V první jízdě zvítězil Jan Brabec a ve druhé se probojoval do čela Jan Tesař.
Dále jsme mohli vidět společnou třídu Hobby jezdců, kde v MX2 vyhrál Petr Jaroš a v Openech František Kotásek. Ve Veteránech A kraloval Petr Dokoupil, v B Miroslav Štaud a v C Petr Koutný.
Troufám si říci, že se závody vydařily. Nebýt toho prachu, hodnotila bych celý den na výbornou. Ovšem, Přerov a bez prachu? To by, prostě, nebylo ono! .)
Mějte se krásně!
Tady najdete odkaz na celou galerii na rajčeti. (687 fotek)
Neděle, půl šesté ráno. Venku ještě téměř šero, nikdo nikde a ve vzduchu pomyslná otázka: „Proč už jsem, sakra, vzhůru?“ Odpověď byla jednoduchá. Stála jsem teprve ve svém pokoji, doma v Zašové, 137 kilometrů daleko od Vranovského závodiště a teprve jsem se měla dozvědět, jestli vůbec dneska někam pojedu. Rozhodnutí nebylo na mě, ale na bráchovi, který byl už pár dní nachlazený a všechno záleželo na tom, jak mu bude.
Z postele se ozvala zachraplá odpověď, kterou jsem málem přeslechla, ale zněla asi takto: „Za pět minut mě vzbuď.“ Pět minut uběhlo a dozvěděla jsem se jen: „Ještě pět minut.“, potom už se jen ozvalo hlasité dupání a nastal běžný ranní shon.
Cesta uběhla poměrně rychle, většinu cesty jsme jeli po dálnici do Olomouce a pak směr Brno. Při všem tom spěchu jsme zapomněli GPS, naštěstí jsme v autě našli založenou mapu České Republiky, takže jsem od Brna navigovala… směr Svitavy, nějaká vesnička, a vyjeli jsme hned vedle depa. Vyšlo nám to akorát. Dorazili jsme těsně před osmou hodinou, takže právě na čas.
Počasí nám bohužel jako minulý týden nepřálo. Bylo o celých deset stupňů chladněji a nebýt toho, že bylo jasno a celý den na nás z oblohy svítilo sluníčko, byla by zima. Jediné, co štvalo asi většinu zúčastněných, jak jezdců, tak diváků, byl silný, ledový vítr. Pro většinu jezdců znamenal nebezpečí na každé lavici. A pravda, jeden z jezdců, Zdeněk Šramota, na to doplatil zlomenou nohou.
Nemůžu posoudit, jak byla trať srovnaná, protože jsem ve Vranově byla teprve asi po čtvrté v životě a to pokaždé za největšího bahna. Tentokrát bylo sucho. V průběhu dne se musely některé úseky kropit.
Účast byla poměrně hojná, ale na to, že to byl první závod Mistrovství Moravy, jsem čekala mnohem víc. Sjeli se i jezdci z republiky a musím říct, že to, co předvedli hlavně ve třídách MX2 a Open, byla hodně dobrá podívaná!
Jako první se předvedli jezdci třídy Hobby MX2 a Hobby Open, kde se celkově nejlépe umístili Martin Trávníček a Zdeněk Kolbánek. Ve třídě MX2 jsme mohli sledovat plno napínavých soubojů. Nejlépe se umístil Ondřej Brendl, Jaroslav Kochaníček a Jaroslav Spáčil. Ve třídě Veterán to vypadalo asi takto: ve Veteránech A zvítěžil Bronislav Krč, v B Miroslav Štaud a ve Veteránech C Bohdan Růžička. V Openech s přehledem zajel první Martin Žerava, jako druhý Martin Kohút a třetí Marek Sukup.
Řekla bych, že jako první závod Mistrovství Moravy se Vranov poměrně vydařil. Kdyby bylo o něco tepleji, nefoukalo by tak a nahoře se neprášilo, hodnotila bych celý den na jedničku. Uvidíme, co nás čeká v Přerově. Snad to nebudou první letošní „bahenní lázně“.
Mějte se, v Přerově naviděnou!
